Na úvod chci uvést, že toto velké téma koncipuji za sebe, tedy z pozice ženy. Vše taky stavím na mých osobních zkušenostech a prožitcích. Podle toho vše formuluji primárně směrem k ženám, bez toho, že bych stále nějak kostrbatě kombinovala v textech ženský a mužský rod, ale týká se to samozřejmě i mužů.
Jak tedy vůbec poznáš že jsi obětí ve vztahu?
Polož si pár otázek a odpověz sama sobě pravdivě!
V partnerském vztahu oběť vždy více dává než dostává, nic není v rovnováze!
- obviňuješ sebe, kamarády, rodiče, děti, vesmír, osud, všichni za něco mohou, jen viník je bez poskvrny
- cítíš že nejsi svobodná, uvolněná, nemůžeš říct, co si myslíš
- máš zdravotní problémy, angíny, záněty, bolí tě žaludek, problémy se střevy, průjmy, zácpy
- odmítáš odejít ze vztahu = bojíš se změny a důsledků toho, co by se mohlo stát
- zrazuješ samu sebe obviňováním
- přesvědčuješ sama sebe, že se vše zlepší = ono se to ale nelepší, viď?
- nedokážeš si připustit, že bys něco dokázala sama
- nemůžeš udělat ten pomyslný první krok, protože si myslíš, že to ani nejde
- podceňuješ se úplně ve všem
- nikam se neposouváš, nerozvíjíš se, nadáváš si, už nevíš kudy kam a začínáš tím ubližovat nevědomě nejen sobě, ale i svým dětem
- přestáváš vidět dobro kolem sebe a necháváš se naplno ovlivňovat názory svého manipulátora
- odmítáš realitu
Cítíš křivdu vůči svému okolí a máš pocit, že ti nikdo nerozumí, ale nevidíš, že ostatní vidí, co se děje a chtějí ti jen pomoci. Musí ti to jen dojít. Tobě samotné.
Nemusíš být ničí obětí, pokud to nedovolíš. Jenže obětí se staneš tak rychle a nenápadně, že to ani nepostřehneš a pak už je velice těžké se z toho vymanit. Ale jde to! Všechno jde! Vždycky jsou dvě cesty.
Nebudeš přeci ležet a čekat, až ti někdo opravdu hodně ublíží, zvedni se, začni spřádat plány, jak z toho ven. Opravdu to jde. Zdá se ti to jako nemožné?
V dalším článku se dočteš o jedné z možností, jak se vymanit z role oběti!