Protože jsem sociálními sítěmi relativně nepolíbena, dostala jsem jednoho dne spásnou myšlenku, poprosit o pomoc profíka přes sociální sítě…no to vám byl ale nedobrý nápad!
Po hodinové konzultaci s mladým mužem, který opravdu věděl, jak tyto z mého pohledu šílenosti fungují, jsem nabrala dojmu, který stále přetrvává, že se na všechno můžu tak akorát z vysoka….víte co?
Zaujmout diváka či svého potenciálního klienta v krátkých sekvenčních videích na první dobrou do tří vteřin ….jako vážně?
Bože můj, co je to za svět, říkám si. Ovšem ještě horší pro mě bylo uvědomění si, že takto vlastně na nabídku lidí, kteří něco nabízejí, reaguji úplně stejně já sama. Mají na to opravdu pouhé tři vteřiny zaujmout mou pozornost, jinak roluji dál a čekám co mně zaujme. Nezaujmeš? Další! 3 vteřiny…další…a tak dál a dál třeba 5…10…15 min.
STOP! … NE! … STAČÍ….
Už nechci podporovat tento šíleně rychlý svět, cítím se odpojena od svého reálného prostoru…Vracím se tedy zpět k sobě a k lidem kolem mě, které opravdu vidím, slyším, cítím, kteří mají tu svou esenci pro mě hmatatelnou, reálnou…
Jak málo stačí, aby člověk sešel z cesty, kterou sám ukazuje druhým.
Kážeš vodu a piješ víno?
